Založiť webovú stránku alebo eShop

 

Kronika Mihela 
(str. 1617 a 18)

Lepší obdělávání od 80 let min.* století vyvolalo i potřebu jiného nářadí. Místo srpu nastoupila hrabíca, "oblúk", "lepák". Byla přijímána s velkou nedůvěrou, že "vytříšče zrno". Po roce 1890 se již srpem nežalo. V sousední Bylnici až do konce století. Současně si kupují tři čtyři sedláci společně ruční mlátičky bez vytřasadel z Přerova a z Prahy. Po r. 1890 se do obce dostaly první žentoury. Na ruční mlátičce kliku vystřídala řemenice, aby se ušetřilo za vytřasadlovou mlátičku. Žentoury se pak již rychle šířily i s vytřasadlovými mlátičkami. První fukary v obci měli Struhař 70 a Liška 85. Mezi nositele zemědělského pokroku té doby patřili Zvoníček 175 - dovedl dobře odkoukat hospodaření na dvorech i po obchodní stránce, pak "šviháci", kteří přinesli ze světa peníze - Struhař 92, Kolínek 45, Šebák 110, z ostatních Juřenčák 97, Bařinka 55, Drga 47. První železný pluh zakoupil Drga 47, první železné brány Juřenčák 97 s Krůžela 102, již před první světovou válkou. Secí stroje se objevily až po r. 1930 u některých pasekářů. Před první světovou válkou byly již v obci benzinové motory a po válce motory Slavie. Traktor k orbě použit až r. 1948. 0d té doby se ho hojněji užívá k vyvážení hnojů. Po druhé světové válce bylo v obci založeno strojní družstvo, jež vlastnilo již větší mlátičku a traktor. Je škodou, že uvedená družstva byla rozpuštěna. Na Nivách žal poprvé v obci samovazač v r. 1951. V r. 1955 žal v okrese první kombajn ve žních ve Val. Kloboukách v družstvě - JZD. Vyoravač na brambory v obci se objevil až po II. světové válce. Rovněž tak i travní žačky, jichž se používá omezeně i ve žních. V posledních letech si jednotivci zakoupili i pohrabovače, ale těch se málo užije na úzkých políčkách. Používání strojených hnojiv vešlo v užívání až po I. světové válce. Nyní ročně obec již třetím rokem kupuje 10 vagónů umělých hnojiv. Pokrok v obdělávání přinášeli z dvorů šviháci a mnozí hospodáři získali zkušenosti za I. světové války ve styku s jinými hospodáři z jiných krajů již vyspělejších. Všechny novinky byly přijímány s nedůvěrou. Příklad. Hnojení struskou přinesli šviháci z ruského Polska. Když dědáček Sábovi 48 vláčili louku a "práškovali" jak to viděli ve dvorech při svých cestách, staří hospodáři jim říkali: "Susede, neděláš to dobře. Kořen vyvláčíš." Když však za rok viděli výsledky, začali vláčit a práškovat také. Podobně tomu bylo i s podmítkami po žních. Při prvním podmítání dostal hospodář na radnici i pokutu za to, že podmítal. Hnojení umělými hnojivy v obci propagoval Jemelka z Rokytnice. O hospodářský rozvoj se velmi zasloužilo Hospodářské družstvo pro Uh. Brod a jihovýchodní Moravu. Mělo odbočku v Bylnici.

Po zpustošení osady Kuchavice v 15. století, snad dnešního Kochavce, či někde v okolí Valentových, splynuly asi pozemky se Štítnou, nebo se jich zmocnila vrchnost a vytvořila z nich dvůr. Vrchnost vlastnila část pozemků i ve Valentových. Vyměnila je za pozemky Valenťáků, jež měli na Kochavci, aby si zarovnala hranice.
Údaje o kochaveckém dvoře. V druhé polovině XIX. stol. býval tam jen dvůr, majetek velkostatkáře Drehera, jemuž patřil i dvůr ve Štítné. Ke dvoru Kochavec patřilo 2.400 měřic orné půdy. Nájemce dvora platil ročně 2.400 korun nájmu. Ve dvoře bývalo zaměstnáno v době prací 50-70 lidí hlavně z Trnávky a ze Suče. Plat deputátníků ročně činil: 80,- K, 20 měřic obilí, 1 měřice hrachu, nebo fazole. V době senoseče a žní dostával denně 1/3 l surového lihu, ženy 1/16. Rodinní příslušníci, pokud praoovali, dostavěli denně 60 haléřů. K užívání měl deputátník 1/2 míry pole bezplatně. Mohl si chovat 1 prase a drůbež. Mléko kupoval ze dvora za 4 kr. litr.
Nájemci dvora se snažili co nejvíce z půdy vytěžit. Pěstovali hlavně ječmen, pšenici a brambory. Oves pěstovali jen pro koně. Z polováku a rži dělali kvas, který zpracovávali ve vlastním lihovaru ve dvoře. Proto také pěstovali na líh hodně brambor. Týdně vypálili až 56 hl surového lihu. Celková kvóta výroby lihu byla úředně stanovena a nesměla být překročena. Větší lihovar byl při štítenském dvoře a ještě větší v Bylnici. Pálívalo se od listopadu do května. Pro potahové práce měl dvůr 6 párů tažných volů a 1 pár koní. Dojnic bylo málo, 4-6. V zimních měsících nájemce skoupil v okolí až 30 párů volů, které pak dobře vykrmil a zpeněžil na maso. Ještě koncem XIX. stol. měl dvůr tři salaše ovcí, asi 300 kusů celkem. 1 salaš ovcí, 1 jehňat a 1 salaš masovek. Je zajímavé, že na Kochavci bývaly velké ovocné sady hlavně jabloní, švestek, třešní. Ovoce odkupovali překupníci ze vzdálených míst. V r. 1907 mnoho pozemků bylo zalesněno a zbytek rozprodán soukromníkům ze Slovenska. Tak zmizel feudální řád na Kochavci. Dnes v bývalém dvoře žijí 4 zemědělské rodiny. V okolí dvora 12.
V r. 1911 při svěcení nové kaple na Kochavci řečnil sám Hlinka. Dovolával se pomoci Moravanů pro Slováky. Lidé to vzali tak opravdově, že se připravovali na jeho obranu. Mysleli, že pro něho přijdou uherští šandáři. Slavnosti se účastnil i olomoucký arcibiskup dr. C. Stojan, který mluvil o sbratření obou národů. Roku příštího se stalo podobně i ve Štítné.
Po zhoubném požáru 1907 usilovali vyhořelí o stavební místa na půdě velkostatku na Dělnicích, aby zmizela dvojí hospodářství a s nimi spojené mrzutosti. Velkostatek však chtěl postoupit jen Podevsí a Záhumení. Tam se však vyhořelí nechtěli vystavět. V té době si totiž také mnozí zemědělci vyměnili své pozemky, vzdálené přes hodinu - Kochavča - za panské Dělnice v poměru 1:3 ve prospěch panství. Majitel je pak výhodně prodal Valenťákům. Obecní zastupitelstvo jednalo proto o koupi dvora a části pozemků 15. srpna 1907 pro obec za 100.000 Kč. Pro koupení hlasovali: Fr. Žalek, Fr. Měřička, Al. Filip - farář, Fr. Hrnčiřík, Jan Holotík, Jos. Miklíček, Fr. Liška 83. Proti zakoupení z obavy zadlužení obce hlasovali: Fr. Floreš, Jan Bařinka, Fr. Krůžela, Fr. Šebák. Poněvadž třetina byla proti, koupě se neuskutečnila. Vyhořelí zatím opravili svá stavení a staré zlo zůstalo. Při nových mrzutostech odsuzovali jednání těch, kdo byli proti koupi, neboť to mohl být pro obec dobrý obchod. Při rozprodeji soukromníkům mohla obec ještě vydělat. Počátkem XX. století se pokoušely získat ve zdejším kraji posice i dosud zde nezastoupené politické strany. Jejich úsilí vedlo ke zvýšené politické aktivitě mezi obyvatelstvem. Lidová, klerikální strana si chtěla pevně udržet posice na venkově. Proto účinně využívala nálady proti židovským nájemcům dvorů, hostinců a obchodů. Lid byl nespokojen s jejich lichvařením. Zdejší farář Filip nemohl žida ani cítit. Proto na návrh tehdejšího řídícího učitele podporoval zřízení záložny, aby odpoutal lidi od židů. Ze stejných pohnutek došlo mezi ním a arcibiskupem Stojanem při přípitku k výzvě Stojanově: "Když jste židy vystrnadili finančně, měli byste začít s družstvem!" Tak se upeklo uskutečnění koupě dvora družstvem místních větších zemědělců. Drobní se ovšem mrzeli, že jim arcibiskup nepomohl. 9. března 1908 byla podepsána smlouva, jíž družstvo zdejších rolníků koupilo od majitele velkostatku Drehera štítenský dvůr. Členy družstva byli: Alois Filip - farář, Fr. Hrnčiřík 94, Fr. Hnilo 118, Fr. Měřička 152, Jos. Fagulec 95, Jos. Juřenčák 97, Fr. Žálek 64, Štěpán Zvoníček 84, Jos. Zvoníček 173, Fr. Liška 83, Jan Šimoník 240, Jan Strnad 110a a Fr. Fojtík z Popova.
Družstvo počítalo s výtěžkem z lihovaru. Zapomněli však, že nájemce dvora, žid Schlessinger, si pěstoval brambory i obilí na výrobu lihu. Když lihovar prvním rokem nevynášel, chtěli zavolat zpět žida. Byl to zase zákrok faráře Filipa, který situaci řešil jinak. K vedení lihovaru navrhl pana Lišku z č. 93, který byl vyučený zámečníkem. Ten se ujal vedení, ale byl rovněž zklamán. Lihovar měl stanovenou kvotu roční 415 hl. K tomu potřeboval 41 vagonů bramor. Družstevníci však brambory nechtěli dodávat. Doma ve vsi brambory stály 6,- K, což bylo nerentabilní. Proto vedoucí Liška objednával brambory až z Haliče. 1 q v lihovaru stál 5,50 K. Kukuřici dovážel, 13 vagonů, až z Rumunska a dnešního Ruska. Nejlepší výpalky, kukuřičné, bral farář. Protože ani pak se výroba nevyplácela, lihovar zastavil činnost. Konečně budovy odkoupila obec. Dnes slouží veřejným účelům.
Štítenský dvůr je vzpomínán 1663. Tehdy za tureckého vpádu byl vypálen. Původně to byl ovčín. Teprve v pozdějších letech sloužil též za výkrmnu volů přes zimu. V místech dnešních domů p. Slaběňáka, Fojtíka a dílny stolářské na Ševčíkovém bývala chmelnice.
Pozemková reforma. Při pozemkové reformě 1920 zakoupili si štítenští usedlíci po 5 mírách na Tabuli u Kochavce. Rovněž obyvatelé Valentových si v r. 1919 - 1920 při zbytku parcelace koupili pozemky po 80 korunách měřici. Parcelovalo se 200 měřic a sice: 120 mír Tabule a 80 mír Zálůčí.
Obyvatelé vzpomínají na nájemce dvora: Když se židé brali, neměli nic. Když obcházeli do Vlachovic, byli velkými boháči. Podobně tomu bylo i ve Štítné.
Dnešním způsobem hospodaření náleží katastr obce k smíšenému typu zemědělsko - pastýřskému. Snaha přiblížit se Dolnákům zapustila od I. světové války hluboké kořeny. Proto pole vyšlo si do hor. Rozdíl však zůstává ve výnosech. Nepěstuje se cukrovka. Dříve ji dvůr pěstoval pro lihovar.
Podmítat se počalo až těsně před I. světovou válkou. Ve větším rozsahu až po ní. Brambory se sázeli "do strniska". Silně sklonové pozemky staří neúhořili (nepodmítali). Orali je až z jara po sejítí sněhu, aby půda nebyla splachována. Dědinští sedláci mají půdu roztříštěnu do mnoha parcel. Jen na Kopanicích mají pasekáři půdu kolem usedlosti. Pasekáři také šli v čele zemědělského pokroku posledních 70 let. Strniště většinou podmítali na pasekách. Dědina užívala dlouho strniště s plevelem za pasinek pro hovězí a po něm pro ovce. Snad z tradice ještě i nyní spásají oziminy ovcemi. Prý se zahustí. Většina usedlíků sela na jednu oračku. Hluboká orba na zimu se vžila až po druhé světové válce. Pěstují se všechny druhy obilnin. Nejlepší výnosy poměrně dává oves, pak pšenice, ječmen a žito. Kukuřice se pěstuje jen v nížině na klas. Na zeleno dosud ne. Pohanku je vidět již vzácně. Ječmen se pěstuje jen krmný. Pěstoval se i sladový u málo jednotlivců. Osvědčoval se po okopaninách. Ze semen se osvědčují obilniny od Vel. Meziříčí. Obilí se staví do panáků i do mandelů. Výmlat se děje elektromotory. Jen pár pasekářů má ještě benziňáky. Cepy se mlátí jen na povřísla a do postele dlouhá sláma. Užívá se již hodně sisálových povřísel. Len a konopí se již málo pěstují. Ani ne pro domácí potřebu. Lucerky se příliš neosvědčují. Více se seje jetel. Rovněž ligrus se nedaří. Horní louky jsou jednosečné, proto sena bývá nedostatek. Silážování uskutečňují jen tři zemědělci.
(z archivu Knihovny ve Štítné nad Vláří))

* - XIX. století

TOPlist